OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jak asi může znít nahrávka, jež byla arabským internetovým metalovým magazínem Jorzine vyhlášena nejlepším „regionálním“ počinem za rok 2010? Doby, kdy by se něco podobného dalo považovat za příspěvek do takové hodně veselé estrády jsou, zdá se, nenávratně pryč. Kuvajtští metaloví modernisté BENEVOLENT totiž na sklonku loňského roku dokázali přijít se zatraceně současným záznamem, prostým jakýchkoliv much pramenících z přemíry snahy anebo naivity.
Zklamaní by mohli být jedině ti, kteří za každou blízkovýchodní deskou hledají patřičně orientální motivy a vůbec celkovou atmosféru. To kapela, jejíž mozek tvoří bratrská dvojice libanonského původu – Hadi a Fadi Sarieddinovi, kouká spíše směrem na západ a vzhlíží se v současném metalovém zvuku a kompozičních postupech, které do svého nitra nasávají jak vlivy progrese, tak toliko módní žánr djent.
Přitom nedochází k výraznému vychýlení ani jedním směrem. „Divided“ je na ploše svých pěti skladeb příjemně vyváženým dílem, kde zůstávají jednotlivé žánrové inklinace v harmonicky tolerantním prostředí. Přestože se ani jedna příliš netlačí do popředí, najdeme zde i tak dostatek posluchačských lákadel, jež mají do sterilně nekonfliktní nudy hodně daleko. Ač stále ještě mladíci, dokážou BENEVOLENT sypat z rukávu vyspělé skladatelské kousky, které navíc ve výsledku znamenají strukturované a velmi atraktivní skladby.
Ve dvou případech se příliš nešetří ani se stopáží („The Tyrant“, resp. „The Quantum Paradox“), jenomže potěšitelné je to, že i tyto dvě skladby svojí délkou pohybující se kolem hranice 10 minut mají na celé své ploše co říct. Silné nosné motivy a melodie vrývající se pod kůži se mísí s ostrými kytarovými výpady i kudrlinkami, s jejichž počtem to i navzdory velice slušným instrumentálním dispozicím skupina nijak nepřehání. Vše zůstává i přes zřetelnou touhu produkovat „náročnější“ metalovou muziku stále dostatečně zemité a úderné a ani obě zmiňované epické skladby tak nepředstavují jen povinnou protahovanou nudu, ke které častokráte tak rádi inklinují interpreti podléhající iluzi, že dobré zvládnutí nástrojů znamená automaticky i dobré kompoziční dovednosti.
Když k tomu přidáme i velice slušnou produkci a zvuk z lokálního kuvajtského studia, řešit původ tohoto EP je pak už jen zbytečnou odbočkou od hlavního tématu. Z mého pohledu slabším místem zůstávají brutální vokální party. Growling Fadiho přijde po chvíli lehce stereotypní a bez odpovídajícího náboje, což v kontrastu s velmi dobrými zpěvnými, nebo chcete-li melodickými linkami jeho bratra Hadiho působí menší nesoulad.
Sestava BENEVOLENT však ještě stále prochází procesem nutné stabilizace, takže nelze vyloučit další zlepšování a vychytávání mušek. Pevné jádro kolem libanonské bratrské dvojice by tak mělo být pevnou zárukou toho, že nadcházející první album, které je naplánováno na příští rok, přinese hodně zajímavý materiál a katapultuje další arabskou metalovou kapelu do první ligy.
Metalová moderna z konzervativní arabské země.
7,5 / 10
Fadi Sarieddine
- vokály
Hadi Sarieddine
- kytara, programování, vokály, basa
+ hosté:
Adel Al Qattan
- kytara, vokály
Bader Nanaa
- bicí
1. Clairvoyant Transmission
2. Purgatory
3. The Tyrant
4. Haunting Shores
5. The Quantum Paradox
Vydáno: 2010
Vydavatel: DIY
Stopáž: 36:12
Produkce: Sajid 'Sarj' Masood
Studio: Sarj's Studio, Kuwait
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.